KATARÍNA VLČKOVÁ
primářka v hospici Cesta domů
Autor fotografie: Tomáš Nosil
Katarína Vlčková pracuje jako primářka v hospici Cesta domů, kde poskytuje paliativní péči lidem v závěru života v jejich domovech i na lůžkách kamenného hospice v Michli.
Po promoci na lékařské fakultě v Praze krátce pracovala na oddělení LDN v nemocnici Beroun. Po rodičovské dovolené, v roce 2013 nastoupila na pozici lékařky do mobilního hospice Cesta domů. V letech 2015-2018 se připravovala na atestaci ze všeobecného praktického lékařství, kterou úspěšně složila v prosinci 2018. Od začátku roku 2019 je opět kmenovou lékařkou hospice Cesta domů. Atestaci z paliativní medicíny úspěšně složila v červnu 2022 a od roku 2023 vede lékařský tým Cesty domů. Kromě přímé péče o dětské i dospělé pacienty a jejich rodiny, se věnuje vzdělávání v oboru paliativní medicína. Za nejdůležitější považuje předávání dovedností v oblasti komunikace závažných zpráv pacientům a jejich rodinám a také přibližování paliativního přístupu kolegům z jiných oborů, zejména praktickým lékařům.
Spolu s manželem, Ondřejem Vlčkem, založili v březnu 2015 organizaci Zlatá rybka, která plní přání vážně nemocným dětem a v březnu 2021 Nadaci rodiny Vlčkových, která má za cíl pomoci dostat dětskou paliativní péči v naší zemi mezi světovou špičku.
Proč jsem se rozhodla zapojit do Excellence programu rozvoje interního auditora?
Protože mě velmi zaujal program a všechna témata, která jsou v plánu s interními auditory komunikovat. Všechny vyjmenované kompetence považuji za dary, které jsou nám, jako lidským bytostem dány a které ne vždy dokážeme v sobě sami najít. Myslím si, že je máme všichni v sobě, ale z nějakého důvodu jsme je v průběhu vzdělávání a dospívání přestali používat. Věřím tomu, že když si na ně rozpomeneme a začneme s nimi opět správně zacházet, tak se nám spolu bude zas o kus lépe žít. Každá příležitost mluvit o těchto pokladech, je důležitá. Obzvlášť, když se na ně můžeme dívat z různých pohledů, protože ne každý má příležitost si na ně denně sáhnout. Je mi velkou ctí, že se můžu podělit o to, co mi Empatie do života přináší a jak mi v mé každodenní práci pomáhá.
Co si představuji pod pojmem rozvoj interního auditora?
Získávání dovedností, které jsou nad rámec každodenní rutiny. Něco, co jej obohatí a umožní mu dělat a zejména prožívat svou práci i celý svůj život jinak - smysluplněji a snad i svobodněji.
Se kterými oblastmi / kompetencemi vám v rámci programu pomohu a proč?
S Empatií? Budu se o to snažit…
Proč?
Byla jsem o to požádána. A taky v mém životě hraje velkou roli. Moje práce, a hlavně moji kolegové, mi pomohli Empatii poznat a porozumět ji. Učím se ji používat každý den a hlavně zjišťuji, že když se mi to daří, tak je lidem kolem mě lépe, a hlavně je moc dobře i mně. Empatie mi do života přináší každodenní dávku lásky a radosti. Protože mi zprostředkovává lidskou blízkost, a to je to, co dělá můj život skutečně bohatým.
Co ode mě můžete v rámci programu čekat?
To by mě samotnou zajímalo. Já jsem hodně otevřená a ukecaná… Moc ráda povídám o své práci a o tom, co mi lidé v závěru života dávají. Možná právě díky Empatii. Tak bych ráda zprostředkovala některé své zkušenosti, aby se účastníci Empatie nelekali, ale nechali ji v sobě probudit. Protože je nástrojem, který nezraňuje, ale naopak posiluje.
Moje motto:
„Všechno má svůj čas.“